Zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení

Ježíš řekl svým učedníkům: „Až uvidíte Jeruzalém obklíčený vojskem, pak vězte, že je blízko jeho zpustošení. Tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utečou do hor; kdo budou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou; kdo budou na venkově, ať do města nevcházejí, protože to jsou dny odplaty, kdy se naplní všechno, co je psáno. Běda ženám, které budou v těch dnech těhotné nebo budou kojit! Přijde totiž velká pohroma na tuto zemi a Boží trest na tento lid: padnou ostřím meče, budou odváděni jako zajatci mezi všechny národy; po Jeruzalémě budou šlapat pohané, dokud se čas pohanů nenaplní.

Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.“ (Lk 21,20-28)

Všechno, co Pán Ježíš předpověděl o zkáze Jeruzaléma, se vyplnilo. Včetně zničení jeruzalémského chrámu. Při pohledu na chrám Ježíše přepadl pláč a jeho milosrdné srdce krvácelo ještě dřív, než bylo probodeno na kříži. Ježíš zaplakal nad Jeruzalémem, nad lidmi, kteří ho nepřijali. V Ježíšově předpovědi zničení města i chrámu i židovského státu můžeme vnímat velkou bolest Boha, že ho jeho nejbližší jako národ nepřijali a tím se odsoudili k hledání svých řešení v tíživém období politického útlaku.

Ježíš v druhé části svého proroctví mluví o čase a znameních příchodu konce světa, který souvisí s se slavným Ježíšovým druhým příchodem. Lidstvo neskončí jako celek "samo od sebe", ani tady nebude tak dlouho, dokud země bude obyvatelná z vědeckého pohledu. Lidé tady před koncem světa na zemi budou a budou zažívat to, o čem mluví Pán Ježíš.

Nejzajímavějším z Ježíšova slova je: "Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení." V těžkostech našeho života, v bolesti, tehdy, kdy už už náš život se jeví v koncích, máme se upínat k našemu Pánu Ježíši Kristu. To on je naše vykoupení, náš život. To on se stará o naši existenci pozemskou i absolutní. To on je ten, který si nás zamiloval a touží po naší lásce.

Opětujme Ježíšovi jeho lásku láskou naší, ať je v nás světlo věčného života bez ohledu na to, ce se děje s tímto světem. Rozdávejme jeho lásku bez ohledu na vnější události. Tak budeme mít zvednutou hlavu a dívat se celým naším životem, jak se k nám blíží Ježíš v každé události. A tehdy Ježíš nebude naším soudcem, ale naším vykoupením.